portretytajsl.cz

Rubrika: z výstav

  • Raffaelo

    Psal se konec února 2020 a rok měl našlápnuto k samým dobrým věcem. Ta první velká zpráva přišla z Itálie – koná se výstava k 500 letům úmrtí Raffaella Santi Urbino nazvaná Raffaello 1520-1483. Retrospektivní výstava shrnující pohled na jednoho z nejvýznačnějších umělců renezanční Itálie. Ano, tak to je něco na co bych se jel podívat, řekl jsem si. Psala se neděle 8. března. Ze dne na den jsem pozařizoval kolečko – letenky, vstupenky, ubytování. A pak jsem se probudil. Bylo ráno 10. března. Byl vyhlášen nouzový stav. A všemu byl konec.

    Zajisté byly důležitější věci na řešení. Ze samé náruživosti za dobrodružstvím jsem přehlédl tak fatální věc, která se rýsovala už zhruba týden. A já patřil mezi ty optimisticky smýšlející. Věřil jsem, že to přejde. Ano nemalá rána do rozpočtu, při tom zmatku, který zpočátku krize nastal. Postupně se začaly vyřizovat vratky a vše se začalo dávat do pořádku. V tomto ohledu chválím Vatikánská muzea. Ozvali se jako první 12.3., že mi vrátí peníze. Následovala letecká společnost, od které jsem dostal peníze až v polovině července a ještě špatně, takže jsem reklamoval nárok u své banky. A vše se postupně povyřešilo. Smířen s tím, že výstava, která se měla původně konat do půli června prostě nebude.

    Psal se začátek června a z galerie přišla zpráva – Výstava se prodlužuje, můžete přijet. Inu ve světle končících opatření jsem neváhal ani minutu. Znovu jít do rizika, že to vše vyjde vniveč. Přesto okolnosti přály a konec června jsme spolu s přítelkyní strávili nádherný týden v Italské metropoli spolu s výletem do Florencie.

    Řím, jako na dlani. Jen pro nás… a další 3 miliony jeho obyvatel. Historické centrum bylo …. prázdné. Opravu jak turistická apokalypsa. Nikde nikdo. To byl první den. V další dny ruch postupně narůstal až do víkendu, kdy bylo únosně místních i turistů, ale žádné davy.

    Fórum romanum s Koloseem jen pro sebe. Prostě co si lze přát. Celkový seznam navštívených památek jako inspirace pro další turisty:

    Koloseum, Forum romanum, Kapitolská muzea, Vatikánská muzea, Archeologický park Ostie, každý větší kostel, do kterého vás pustí ( i zde jsou hodnotné obrazy např. od Caravagia)

    Výstavu Raffaella jsme si nechali jako hřeb výpravy předposlední den. Kontrolovaný vstup s detekcí teploty, dezinfekcí a rouškou, už za ten týden byla rutina. Výstava měla kontrolovaný průběh po skupnách zhruba 6-8 osob a každých 5-10 minut se posunovalo do další sekce výstavy. Celkem tedy výstava zabrala asi hodinu a čtvrt. Tedy nic na to luštit popisky u každého exponátu, alespoň se nebloumalo okolo a člověk byl víc efektivní v prohlížení. Naštěstí nebyli skoupí a nechali mě fotit, což se většinou na výstavách nesmí. Tak se tedy podělím o pár záběrů.

    [vc_row][vc_column][edgtf_image_gallery type=“masonry“ enable_image_shadow=“no“ image_behavior=“lightbox“ number_of_columns=“four“ space_between_items=“tiny“ images=“5847,5848,5849,5850,5851,5852,5853,5854,5855,5856,5857,5858,5859,5860,5861,5862,5863,5864,5865,5866,5867,5868,5869,5870,5871,5872,5873,5874″ image_size=“full“][/vc_column][/vc_row]

  • Florencie Galerie Uffizi

    Florencie, město renezance, slunce, památek, a roušek. Já se zaměřím na svou návštěvu a místní galerii Uffizi.

    Do Florencie vede mnoho cest – letadlem, autem, autobusem. My přijeli do Florencie vlakem, místním rychlíkem TranzItalia z Říma. Na mě, kdo příliš vlakem necestuje, udělala cesta dlouhá 270 km ujetá za 1 hodinu 35 minut dojem. Hlavní nádraží je prakticky na okraji historického centra, neméně podobné Praze. A do hlavního historického centra je to pár ulic.

    Místní zkušenost v době pokoronavirové se výrazně změnily pravidla, ale co se návštěvy muzeí pro turisty týče, jsou vhodné kdykoli. Jedná se o povinnost mít zakoupený voucher přes internet přímo na daný čas. Ke galerii se dostavte s dostatečným předstihem na vystání fronty pro samotný lístek. To trochu nechápu, proč tohle vydávání když mohou přímo prodávat lístky jako všichni ostatní. Každopádně zopakuji dostavit se s dostatečnou rezervou na fronty a nečekané situace.

    Samotný vchod do galerie jako všude jinde probíhá snímáním teploty a turniket s rentgenem. V galeriích bývají obvykle šatny, za současné situace to neřeší. Hlavní je dodržovat rozestupy minimálně 1 metr a mít roušku. Nic na co byste po 3 měsících apokalypsy čuměli, jak tele na nový vrata.

    A proč to všechno? Pokud je někde největší koncentrace renezančního umění, je to právě zde. Kdo má k dispozici 2 dny ve Florencii doporučuji ještě zajít do Galerie Akademie s originálem sochy Davida.

    Jsou zde zastoupeny obrazy všech stěžejních jmen malířství 15.-16. století. DaVinci, Coreggio, Lotto, Verrocchio Raffaello, Botticeli, Titian,Michelangelo,  a z baroka Caravaggio nebo Artemisia Gentileschi, zastoupeni jsou Rembrandt, Rubens,

    Prohlídka zabere od 1 – 3 hodin pokud chcete projít a prohlédnout opravdu vše.

    Mezi nejznámější obrazy, které viděli i ti uměním nepolíbeni ať už jakoukoli formou, jsou zde :

    Titian : Venuše – obraz na který navazuje celá plejáda podobných či stejných obrazů, mimo jiné i Venuše od Maneta

    Botticeli – Zrození Venuše – opravdová podívaná o rozměrech 172×278 cm , tempera na plátně , za pozornost stojí i opodál visící Jaro – je na něm vyobrazeno 140 druhů květin.

    DaVinci – prvotní malířský počin na obraze z dílny svého mistra. Zvěstování, a nedokončený Adoration of the Magi San Donato in Scopeto.

    Raffaello – autoportrét

    Carravaggio – Bacchus, Medusa

    Artemisia – Judita a Holofernus

    Odkaz na stránky galerie zde.

    [vc_gallery type=“image_grid“ images=“5779,5780,5781,5782,5783,5784,5785,5786,5787,5788,5789,5790,5791,5792,5793,5794,5795,5796,5797,5798″]

  • Portrét v Čechách

    Přináším další z vymetených výstav. Výstavu není nutno příliš představovat. Jistě si lze najít jinde lepší popis než bych dovedl sepsat a proto sepíšu své dojmy. Na výstavu jsem se chystal/nechystal až jsem pod stromečkem obdržel lístky. Ve vhodný víkendový den se šlo na výstavu. Drobné upozornění – Přišli jsme na výstavu, u kasy stáli lidé, šli jsme rovnou do šatny. Z šatny jsme šli rovnou do sálu nikým nekontrolováni, žádné předkládání lístků – rozumějte důchodkyně, které to mají na starost, mají důležitější práci, tím nechci pomlouvat, co krok/kout to kamera. S upozorněním, že na výstavě smí být pouze omezený počet lidí se to mělo nápodobně. Ne, že by mě to vadilo, jen k zamyšlení. I když prostorově to není nic pro tlačenice a 2 lidé u obrazu už začíná být hodně. Na konci výstavy jsem si zakoupil za sto korun knihu o výstavě, opět žádné markování, žádný lístek, žádné EET. Tak když člověk přežije, toto všechno co degraduje důstojnost akce na pouťovou atrakci už se může jen kochat.

    A ke kochání je toho opravdu mnoho. Musím napsat, že moderna 20. století není pro mě a tak zhruba pětinu výstavy jsem vypustil. Mým absolutním favoritem výstavy je obraz který je až na konci a to z nynějších malířů – „Polský patriot“. Což mě vedlo k zamyšlení, jestli taky někdo nepořádá výstavy našich profesionálních moderních malířů, něco jako Salón. Na něco takového bych určitě šel.

    [vc_row][vc_column][vc_gallery type=“image_grid“ images=“5757,5755,5754,5753,5752,5749,5748,5747,5756,5744,5743,5742,5741,5740,5739,5738,5737,5736,5735,5734,5733,5732,5746,5751,5745,5750″][/vc_column][/vc_row]

     

     

     

  • 100 let česko-slovenské koruny

    1. února – 28. dubna 2019

    Výstavu jsem navštívil v malebném zimním počasí, kdy i Praha nevídaně zapadala sněhem. Vstupu císařské konírny vévodí expozice tří korunovačních korun v čele s korunou Karla IV. Ihned za průčelní stěnou sálu visí portrét Aloise Rašína, který zde dohlíží na návštěvníky. Při vstupu se pak lze pokochat cihlami ryzího zlata. Na straně východu pak zlatými platidly minulosti z různých oblastí Evropy. Za nejhodnotnější exponáty výstavy z pohledu malířského hodnotím samotné návrhy bankovek od mnoha velkých uměleckých jmen: Alfons Mucha, Max Švabinský, Cyril Bouda, Karel Svolinský, Albín Brunovský nebo Oldřich Kulhánek.

    Vrcholem výstavy je 130 kilo vážící zlatá mince v hodnotě 100 milionů. V jejím okolí pak jsou představeny osobnosti českého mincovnictví a medailerství, jejichž práci můžeme obdivovat i ve vlastní peněžence. Nejaktuálnější expozicí jsou současné bankovky všech hodnot a emisí s originály návrhů 200 a 2000 korunové bankovky od Oldřicha Kulhánka, které pocházejí z roku 1992 a oproti nynějším ještě nesou československé znaky.

    [vc_row][vc_column][edgtf_image_gallery type=“masonry“ enable_image_shadow=“no“ image_behavior=“lightbox“ number_of_columns=“four“ space_between_items=“tiny“ images=“4757,4815,4840,4841,4839,4838,4837,4758,4836,4835,4834,4826,4833,4832,4831,4830,4829,4828,4827,4825,4824,4823,4822,4821,4820,4819,4818,4817,4814,4816,4813,4812,4811,4810,4809,4808,4807,4806,4805,4804,4803,4802,4801,4800,4799,4798,4797,4796,4795,4794,4792,4793,4791,4790,4789,4788,4787,4786,4785,4784,4783,4782,4781,4780,4779,4778,4777,4776,4775,4774,4773,4772,4771,4770,4769,4768,4767,4766,4765,4764,4763,4762,4761,4760,4759,4756,4755″ image_size=“full“][/vc_column][/vc_row]

  • ArtFest 2016

    Další ročník mezinárodního festivalu výtvarného umění ArtFest za námi. Jaký byl se můžete podívat ve fotoreportáži.

    Letošní ročník byl v mnoha ohledech nej, byl největší (konal se v největším pavilonu T1 českobudějovického výstaviště) s nejvíce vystavujícími a také s doposud nejvyšší kvalitou prací (můj osobní dojem).

    Počet návštěvníků se letos zastavil na 1270, což je o 220 více než v minulém roce.

    Bylo příjemné opět po roce vidět mnohé tváře a potkat spoustu nových super lidí.

    Já osobně zvolil letos aktivní přístup, podobně jako pár dalších, a každý den jsem cca 3 hodiny maloval.

    Vzhledem k velikosti akce, by se pro nějakou lepší reportáž musel už člověk věnovat jen focení a od toho tam nejsme, tak přináším jen fota boxů.

    odkaz na další články okolo letošního ročníku zde.

    Asi největší atrakcí a poutačem celé akce se určitě stal již velmi známý antipomník diktátorů či kolotoč diktátorů. Opravdu do detailu velmi realisticky ztvárněné postavy.

    Letos jsem na výstavu přivezl stejnou sestavu obrazů jako minulý rok. Ač jsem si myslel že budu za suchara, našlo se několik lidí, co byli rádi, že je vidí naživo a znají je jen z internetu, to potěšilo. Přesto mi však v ateliéru leží bezmála tři desítky rozdělaných prací, které doufám v dohledné době dodělám. ArtFest je pro mě vždy takovým symbolickým zakončením sezóny. Zatím bych ji shrnul takto. V první polovině roku se pracovně dařilo a rozdělal jsem opravdu hodně. Dle rozplánování se dalo téměř všechno stihnout i bez honění, ovšem s létem vyhasl zápal pro obrazy a po létě už jsem se spíše utápěl v nepřítomnosti oné múzy nebo spíš pracovní morálky, protože ač to nikdo neříká obrazy nejsou o talentu,musí se vysedět a ten čas je znát.

    S ArtFestem jsem opět nabyl elánu do malování. Zvláště když člověk kouká na práce druhých, ze kterých má pomalu větší radost než z těch svých, na které kouká spíše kriticky, nemluvě o rozdělaných věcech, co působí černé svědomí. Tak doufám že mi vydrží a dokončené práce začnou přibývat.

  • Kytice v malbě 20. století

    Navštívili jsme výstavu České spořitelny, která ze svých sbírek sestavila kolekci obrazů květin od malířů 20. století jako byli

    Vincenc Beneš, Václav Špála, Jan Slavíček, Luisa Černovická, Adolf Trager a další.

    krátká fotoreportáž z mobilu

    [edgtf_image_gallery type=“masonry“ enable_image_shadow=“no“ image_behavior=“lightbox“ number_of_columns=“four“ space_between_items=“tiny“ images=“4594,4593,4592,4591,4590,4589,4588,4587,4586,4585″ image_size=“full“]

     

  • Pocta Mistrům ve Strahovském klášteře

    Navštívili jsme výstavu skupiny LIBELULLE ve Strahovském klášteře  (odkaz zde).

    Výrazně doporučuji všem, kteří si najdou čas, a líbí se jim pořádné malířství. Výstava potrvá ještě do 26. června.

    Obrazy zde vystavené jsou na téma pocty mistrům, ovšem nejedná se jen o kopie nýbrž o inspiraci a navázání na mistry v duchu směru skupiny a sice s nádechem magična. Jsou ve velké míře použity prvky moderní vizualizace mnohdy balancující mezi moderností a zachováním podstaty starého tématu. Je možné rozpoznat jednotlivé vlivy nejen podle názvů, ale i podle samotných obrazů rozeznáte např. Rubense, Rembrandta, Boticelliho, Leightna, Da Vinciho, Canaleta, Boshe a mnoho dalších.

    Na výstavu jsem se vypravil s představou, že uvidím především techniku starých mistrů, jak jsem se dočetl v popisu výtvarné skupiny. Bohužel nic takového se nekonalo. Téměř všechny práce jsou malovány na předpřipravených plátnech tj. na akrylu a některé jsou i akrylem malované. Takže z tohoto pohledu trochu zklamání, ale vem to čert. Z obrazů čiší nápaditost, vtip a modernost. V tomto ohledu se jedná o nevšední výstavu, kterou je určitě třeba navštívit, ať už pro inspiraci, zamyšlení či jen pro pokochání se.
    [vc_row][vc_column][edgtf_image_gallery type=“masonry“ enable_image_shadow=“no“ image_behavior=“lightbox“ number_of_columns=“four“ space_between_items=“small“ images=“4543,4544,4545,4546,4547,4548,4556,4555,4554,4553,4552,4551,4550,4549,4557,4558,4559,4560,4561,4562,4563,4564,4565,4566,4567,4568,4569,4570,4571,4572,4573,4574,4575,4576,4577,4578,4579,4580″ image_size=“large“][/vc_column][/vc_row]

  • ArtFest 2015

    Mezinárodní festival výtvarného umění ArtFest České Budějovice. To je výjimečná kulturní akce na které se setkáte s více jak 100 umělci z mnoha zemí a všech možných výtvarných směrů od malby, fotografie, soch, plastik, uměleckých šperků po custombuilding. (Pokračování textu…)

  • Výstava: Pocta starým mistrům Protivín

    Výstavní sezónu jsme zahájili Poctou starým mistrům v galerii Kaplanka v Protivíně. (Pokračování textu…)