Portrét v Čechách

Přináším další z vymetených výstav. Výstavu není nutno příliš představovat. Jistě si lze najít jinde lepší popis než bych dovedl sepsat a proto sepíšu své dojmy. Na výstavu jsem se chystal/nechystal až jsem pod stromečkem obdržel lístky. Ve vhodný víkendový den se šlo na výstavu. Drobné upozornění – Přišli jsme na výstavu, u kasy stáli lidé, šli jsme rovnou do šatny. Z šatny jsme šli rovnou do sálu nikým nekontrolováni, žádné předkládání lístků – rozumějte důchodkyně, které to mají na starost, mají důležitější práci, tím nechci pomlouvat, co krok/kout to kamera. S upozorněním, že na výstavě smí být pouze omezený počet lidí se to mělo nápodobně. Ne, že by mě to vadilo, jen k zamyšlení. I když prostorově to není nic pro tlačenice a 2 lidé u obrazu už začíná být hodně. Na konci výstavy jsem si zakoupil za sto korun knihu o výstavě, opět žádné markování, žádný lístek, žádné EET. Tak když člověk přežije, toto všechno co degraduje důstojnost akce na pouťovou atrakci už se může jen kochat.

A ke kochání je toho opravdu mnoho. Musím napsat, že moderna 20. století není pro mě a tak zhruba pětinu výstavy jsem vypustil. Mým absolutním favoritem výstavy je obraz který je až na konci a to z nynějších malířů – „Polský patriot“. Což mě vedlo k zamyšlení, jestli taky někdo nepořádá výstavy našich profesionálních moderních malířů, něco jako Salón. Na něco takového bych určitě šel.