portretytajsl.cz

Štítek: staří mistři

  • Raffaelo

    Psal se konec února 2020 a rok měl našlápnuto k samým dobrým věcem. Ta první velká zpráva přišla z Itálie – koná se výstava k 500 letům úmrtí Raffaella Santi Urbino nazvaná Raffaello 1520-1483. Retrospektivní výstava shrnující pohled na jednoho z nejvýznačnějších umělců renezanční Itálie. Ano, tak to je něco na co bych se jel podívat, řekl jsem si. Psala se neděle 8. března. Ze dne na den jsem pozařizoval kolečko – letenky, vstupenky, ubytování. A pak jsem se probudil. Bylo ráno 10. března. Byl vyhlášen nouzový stav. A všemu byl konec.

    Zajisté byly důležitější věci na řešení. Ze samé náruživosti za dobrodružstvím jsem přehlédl tak fatální věc, která se rýsovala už zhruba týden. A já patřil mezi ty optimisticky smýšlející. Věřil jsem, že to přejde. Ano nemalá rána do rozpočtu, při tom zmatku, který zpočátku krize nastal. Postupně se začaly vyřizovat vratky a vše se začalo dávat do pořádku. V tomto ohledu chválím Vatikánská muzea. Ozvali se jako první 12.3., že mi vrátí peníze. Následovala letecká společnost, od které jsem dostal peníze až v polovině července a ještě špatně, takže jsem reklamoval nárok u své banky. A vše se postupně povyřešilo. Smířen s tím, že výstava, která se měla původně konat do půli června prostě nebude.

    Psal se začátek června a z galerie přišla zpráva – Výstava se prodlužuje, můžete přijet. Inu ve světle končících opatření jsem neváhal ani minutu. Znovu jít do rizika, že to vše vyjde vniveč. Přesto okolnosti přály a konec června jsme spolu s přítelkyní strávili nádherný týden v Italské metropoli spolu s výletem do Florencie.

    Řím, jako na dlani. Jen pro nás… a další 3 miliony jeho obyvatel. Historické centrum bylo …. prázdné. Opravu jak turistická apokalypsa. Nikde nikdo. To byl první den. V další dny ruch postupně narůstal až do víkendu, kdy bylo únosně místních i turistů, ale žádné davy.

    Fórum romanum s Koloseem jen pro sebe. Prostě co si lze přát. Celkový seznam navštívených památek jako inspirace pro další turisty:

    Koloseum, Forum romanum, Kapitolská muzea, Vatikánská muzea, Archeologický park Ostie, každý větší kostel, do kterého vás pustí ( i zde jsou hodnotné obrazy např. od Caravagia)

    Výstavu Raffaella jsme si nechali jako hřeb výpravy předposlední den. Kontrolovaný vstup s detekcí teploty, dezinfekcí a rouškou, už za ten týden byla rutina. Výstava měla kontrolovaný průběh po skupnách zhruba 6-8 osob a každých 5-10 minut se posunovalo do další sekce výstavy. Celkem tedy výstava zabrala asi hodinu a čtvrt. Tedy nic na to luštit popisky u každého exponátu, alespoň se nebloumalo okolo a člověk byl víc efektivní v prohlížení. Naštěstí nebyli skoupí a nechali mě fotit, což se většinou na výstavách nesmí. Tak se tedy podělím o pár záběrů.

    [vc_row][vc_column][edgtf_image_gallery type=“masonry“ enable_image_shadow=“no“ image_behavior=“lightbox“ number_of_columns=“four“ space_between_items=“tiny“ images=“5847,5848,5849,5850,5851,5852,5853,5854,5855,5856,5857,5858,5859,5860,5861,5862,5863,5864,5865,5866,5867,5868,5869,5870,5871,5872,5873,5874″ image_size=“full“][/vc_column][/vc_row]

  • Florencie Galerie Uffizi

    Florencie, město renezance, slunce, památek, a roušek. Já se zaměřím na svou návštěvu a místní galerii Uffizi.

    Do Florencie vede mnoho cest – letadlem, autem, autobusem. My přijeli do Florencie vlakem, místním rychlíkem TranzItalia z Říma. Na mě, kdo příliš vlakem necestuje, udělala cesta dlouhá 270 km ujetá za 1 hodinu 35 minut dojem. Hlavní nádraží je prakticky na okraji historického centra, neméně podobné Praze. A do hlavního historického centra je to pár ulic.

    Místní zkušenost v době pokoronavirové se výrazně změnily pravidla, ale co se návštěvy muzeí pro turisty týče, jsou vhodné kdykoli. Jedná se o povinnost mít zakoupený voucher přes internet přímo na daný čas. Ke galerii se dostavte s dostatečným předstihem na vystání fronty pro samotný lístek. To trochu nechápu, proč tohle vydávání když mohou přímo prodávat lístky jako všichni ostatní. Každopádně zopakuji dostavit se s dostatečnou rezervou na fronty a nečekané situace.

    Samotný vchod do galerie jako všude jinde probíhá snímáním teploty a turniket s rentgenem. V galeriích bývají obvykle šatny, za současné situace to neřeší. Hlavní je dodržovat rozestupy minimálně 1 metr a mít roušku. Nic na co byste po 3 měsících apokalypsy čuměli, jak tele na nový vrata.

    A proč to všechno? Pokud je někde největší koncentrace renezančního umění, je to právě zde. Kdo má k dispozici 2 dny ve Florencii doporučuji ještě zajít do Galerie Akademie s originálem sochy Davida.

    Jsou zde zastoupeny obrazy všech stěžejních jmen malířství 15.-16. století. DaVinci, Coreggio, Lotto, Verrocchio Raffaello, Botticeli, Titian,Michelangelo,  a z baroka Caravaggio nebo Artemisia Gentileschi, zastoupeni jsou Rembrandt, Rubens,

    Prohlídka zabere od 1 – 3 hodin pokud chcete projít a prohlédnout opravdu vše.

    Mezi nejznámější obrazy, které viděli i ti uměním nepolíbeni ať už jakoukoli formou, jsou zde :

    Titian : Venuše – obraz na který navazuje celá plejáda podobných či stejných obrazů, mimo jiné i Venuše od Maneta

    Botticeli – Zrození Venuše – opravdová podívaná o rozměrech 172×278 cm , tempera na plátně , za pozornost stojí i opodál visící Jaro – je na něm vyobrazeno 140 druhů květin.

    DaVinci – prvotní malířský počin na obraze z dílny svého mistra. Zvěstování, a nedokončený Adoration of the Magi San Donato in Scopeto.

    Raffaello – autoportrét

    Carravaggio – Bacchus, Medusa

    Artemisia – Judita a Holofernus

    Odkaz na stránky galerie zde.

    [vc_gallery type=“image_grid“ images=“5779,5780,5781,5782,5783,5784,5785,5786,5787,5788,5789,5790,5791,5792,5793,5794,5795,5796,5797,5798″]

  • Muzeum Angres

    Přináším další galerijní úlovek v podobě návštěvy muzea v Angres (místní vyslovují „Anžou“). Pro ty kteří netuší, kde se Angers nachází, tak jako já, když jsem tam jel, je to ve Francii. Dáte se letecky na letiště Charlese de Gaulla v Paříži a tam přesednete na TGV do Angres. Tak asi tak nějak to bylo.

    Město disponuje krásným historickým centrem, spoustou uliček a krámků, kaváren, zkrátka Francie a její život jak si ho představujeme.

    Návštěva muzea je pro mě trvalou vzpomínkou na celé město. Svoji návštěvu jsem zaznamenával mobilem, tudíž fotky opravdu jen ilustrační. I tak se uvnitř nachází mnoho známých jmen především impresionisté a další francouzští malíři.

    [vc_row][vc_column][edgtf_image_gallery type=“masonry“ enable_image_shadow=“no“ image_behavior=“lightbox“ number_of_columns=“four“ space_between_items=“tiny“ images=“5493,5442,5444,5445,5446,5447,5448,5449,5450,5451,5452,5453,5454,5455,5456,5457,5458,5459,5460,5461,5462,5463,5464,5465,5466,5467,5468,5469,5470,5471,5472,5473,5474,5475,5476,5477,5478,5479,5480,5481,5482,5483,5484,5485″ image_size=“600×500″][/vc_column][/vc_row]

  • Kopie a proč je maluji ?

    Proč maluji kopie? Proč a jak jsem se k malování kopií dostal?

    Malba kopií jako takových a nemusí to být zrovna staří mistři, ale většinou jsou to naši oblíbení umělci, je způsob jak se něco nového naučit, zlepšit se a získané schopnosti nám pak poslouží ve vlastní tvorbě.

     

    Jak jsem k malbě kopií přišel a jaký je můj příběh?

    Inu nemám v paměti žádný přesný okamžik, od kterého jsem chtěl dělat kopie. V samotných začátcích svého malování jakožto amatéra jsem hledal jakýkoli způsob, jak se naučit malovat. Ať už to byly různé knihy, skripta, články atd. Pokud opravdu hledáte, tak dnes již na webu najdete opravdu všechno. Ale malovat se naučíte jen malováním. První jméno jakožto starého mistra, které jsem registroval, byl Rembrandt a následovali impresionisté jako Monet, Manet, Degas, Renoir, Cezanne. Časem jsem však inklinoval k obrazům holandského malířství a objevoval jména jako Vermeer, Aelst, Ruisdael,Ruysch, Bosschaert, van Eyck. Do té doby jsem v žádné galerii nikdy nebyl. Napadlo mě tedy podniknout cestu do Holandska. Při této cestě jsem si začal uvědomovat, že to není jen o obrazech, ale o celé tehdejší době a obrazy jsou vlastně odrazem té doby. Krom toho vidět všechna ta díla do té doby mě známá jen zprostředkovaně bylo neskutečné.

     

    Po této cestě jsem si chtěl některá svá oblíbená díla namalovat a tak to celé začalo. Chtěl jsem to prostě umět. Ne jen výjev, chtěl jsem, aby moje obrazy byly přesně jako ty originály – hladký povrch, zrcadlový lesk, jasné barvy, hloubka, a realističnost, kam se fotky hrabou. Do roka jsem navštívil téměř další desítku galerií a začal studovat či spíše hltat historii malířství a začal se učit technikám, jak jinak než kopírováním. To jak se mě díla daří, nechávám na ostatních. Protože za sebe bych musel říct něco podobného jako Van Gogh o Rembrandtových obrazech :„Člověk by se musel několikrát narodit, aby uměl takhle malovat.“

    Je to pár měsíců zpět co jsem k portrétů přidal i kopie a první zájemci na sebe nenechali dlouho čekat. Není to však jen chladný kalkul. Osobně v tom vidím způsob, jak dál tvořit, to co mě zajímá a naplňuje. Mohu tvořit i pro ty, jež nechtějí zrovna portrét. A především tvořím pro sebe.  Již jsem poznal pár skvělých malířů, kteří měli také svá období, kdy tvořili kopie a časem od nich upustili. Inu i já od nich možná časem upustím, zatím však tvořím.

    Z druhé strany je určitě spousta lidí, které umělec ne vždy osloví vlastní tvorbou. Kopie můžou sloužit i jako představení vlastních dovedností. Jsem přístupný všem, kteří mají nějaký oblíbený historický obraz, jsou milovníci starých mistrů, či si chtějí zkrášlit vlastní byt nějakým zajímavým obrazem a nemají obnosy na pořízení originálních děl.

  • Výstava: Pocta starým mistrům Protivín

    Výstavní sezónu jsme zahájili Poctou starým mistrům v galerii Kaplanka v Protivíně. (Pokračování textu…)