ArtFest 2016

Další ročník mezinárodního festivalu výtvarného umění ArtFest za námi. Jaký byl se můžete podívat ve fotoreportáži.

Letošní ročník byl v mnoha ohledech nej, byl největší (konal se v největším pavilonu T1 českobudějovického výstaviště) s nejvíce vystavujícími a také s doposud nejvyšší kvalitou prací (můj osobní dojem).

Počet návštěvníků se letos zastavil na 1270, což je o 220 více než v minulém roce.

Bylo příjemné opět po roce vidět mnohé tváře a potkat spoustu nových super lidí.

Já osobně zvolil letos aktivní přístup, podobně jako pár dalších, a každý den jsem cca 3 hodiny maloval.

Vzhledem k velikosti akce, by se pro nějakou lepší reportáž musel už člověk věnovat jen focení a od toho tam nejsme, tak přináším jen fota boxů.

odkaz na další články okolo letošního ročníku zde.

Asi největší atrakcí a poutačem celé akce se určitě stal již velmi známý antipomník diktátorů či kolotoč diktátorů. Opravdu do detailu velmi realisticky ztvárněné postavy.

Letos jsem na výstavu přivezl stejnou sestavu obrazů jako minulý rok. Ač jsem si myslel že budu za suchara, našlo se několik lidí, co byli rádi, že je vidí naživo a znají je jen z internetu, to potěšilo. Přesto mi však v ateliéru leží bezmála tři desítky rozdělaných prací, které doufám v dohledné době dodělám. ArtFest je pro mě vždy takovým symbolickým zakončením sezóny. Zatím bych ji shrnul takto. V první polovině roku se pracovně dařilo a rozdělal jsem opravdu hodně. Dle rozplánování se dalo téměř všechno stihnout i bez honění, ovšem s létem vyhasl zápal pro obrazy a po létě už jsem se spíše utápěl v nepřítomnosti oné múzy nebo spíš pracovní morálky, protože ač to nikdo neříká obrazy nejsou o talentu,musí se vysedět a ten čas je znát.

S ArtFestem jsem opět nabyl elánu do malování. Zvláště když člověk kouká na práce druhých, ze kterých má pomalu větší radost než z těch svých, na které kouká spíše kriticky, nemluvě o rozdělaných věcech, co působí černé svědomí. Tak doufám že mi vydrží a dokončené práce začnou přibývat.

Komentář