portretytajsl.cz

Rubrika: články

  • Raffaelo

    Psal se konec února 2020 a rok měl našlápnuto k samým dobrým věcem. Ta první velká zpráva přišla z Itálie – koná se výstava k 500 letům úmrtí Raffaella Santi Urbino nazvaná Raffaello 1520-1483. Retrospektivní výstava shrnující pohled na jednoho z nejvýznačnějších umělců renezanční Itálie. Ano, tak to je něco na co bych se jel podívat, řekl jsem si. Psala se neděle 8. března. Ze dne na den jsem pozařizoval kolečko – letenky, vstupenky, ubytování. A pak jsem se probudil. Bylo ráno 10. března. Byl vyhlášen nouzový stav. A všemu byl konec.

    Zajisté byly důležitější věci na řešení. Ze samé náruživosti za dobrodružstvím jsem přehlédl tak fatální věc, která se rýsovala už zhruba týden. A já patřil mezi ty optimisticky smýšlející. Věřil jsem, že to přejde. Ano nemalá rána do rozpočtu, při tom zmatku, který zpočátku krize nastal. Postupně se začaly vyřizovat vratky a vše se začalo dávat do pořádku. V tomto ohledu chválím Vatikánská muzea. Ozvali se jako první 12.3., že mi vrátí peníze. Následovala letecká společnost, od které jsem dostal peníze až v polovině července a ještě špatně, takže jsem reklamoval nárok u své banky. A vše se postupně povyřešilo. Smířen s tím, že výstava, která se měla původně konat do půli června prostě nebude.

    Psal se začátek června a z galerie přišla zpráva – Výstava se prodlužuje, můžete přijet. Inu ve světle končících opatření jsem neváhal ani minutu. Znovu jít do rizika, že to vše vyjde vniveč. Přesto okolnosti přály a konec června jsme spolu s přítelkyní strávili nádherný týden v Italské metropoli spolu s výletem do Florencie.

    Řím, jako na dlani. Jen pro nás… a další 3 miliony jeho obyvatel. Historické centrum bylo …. prázdné. Opravu jak turistická apokalypsa. Nikde nikdo. To byl první den. V další dny ruch postupně narůstal až do víkendu, kdy bylo únosně místních i turistů, ale žádné davy.

    Fórum romanum s Koloseem jen pro sebe. Prostě co si lze přát. Celkový seznam navštívených památek jako inspirace pro další turisty:

    Koloseum, Forum romanum, Kapitolská muzea, Vatikánská muzea, Archeologický park Ostie, každý větší kostel, do kterého vás pustí ( i zde jsou hodnotné obrazy např. od Caravagia)

    Výstavu Raffaella jsme si nechali jako hřeb výpravy předposlední den. Kontrolovaný vstup s detekcí teploty, dezinfekcí a rouškou, už za ten týden byla rutina. Výstava měla kontrolovaný průběh po skupnách zhruba 6-8 osob a každých 5-10 minut se posunovalo do další sekce výstavy. Celkem tedy výstava zabrala asi hodinu a čtvrt. Tedy nic na to luštit popisky u každého exponátu, alespoň se nebloumalo okolo a člověk byl víc efektivní v prohlížení. Naštěstí nebyli skoupí a nechali mě fotit, což se většinou na výstavách nesmí. Tak se tedy podělím o pár záběrů.

    [vc_row][vc_column][edgtf_image_gallery type=“masonry“ enable_image_shadow=“no“ image_behavior=“lightbox“ number_of_columns=“four“ space_between_items=“tiny“ images=“5847,5848,5849,5850,5851,5852,5853,5854,5855,5856,5857,5858,5859,5860,5861,5862,5863,5864,5865,5866,5867,5868,5869,5870,5871,5872,5873,5874″ image_size=“full“][/vc_column][/vc_row]

  • Florencie Galerie Uffizi

    Florencie, město renezance, slunce, památek, a roušek. Já se zaměřím na svou návštěvu a místní galerii Uffizi.

    Do Florencie vede mnoho cest – letadlem, autem, autobusem. My přijeli do Florencie vlakem, místním rychlíkem TranzItalia z Říma. Na mě, kdo příliš vlakem necestuje, udělala cesta dlouhá 270 km ujetá za 1 hodinu 35 minut dojem. Hlavní nádraží je prakticky na okraji historického centra, neméně podobné Praze. A do hlavního historického centra je to pár ulic.

    Místní zkušenost v době pokoronavirové se výrazně změnily pravidla, ale co se návštěvy muzeí pro turisty týče, jsou vhodné kdykoli. Jedná se o povinnost mít zakoupený voucher přes internet přímo na daný čas. Ke galerii se dostavte s dostatečným předstihem na vystání fronty pro samotný lístek. To trochu nechápu, proč tohle vydávání když mohou přímo prodávat lístky jako všichni ostatní. Každopádně zopakuji dostavit se s dostatečnou rezervou na fronty a nečekané situace.

    Samotný vchod do galerie jako všude jinde probíhá snímáním teploty a turniket s rentgenem. V galeriích bývají obvykle šatny, za současné situace to neřeší. Hlavní je dodržovat rozestupy minimálně 1 metr a mít roušku. Nic na co byste po 3 měsících apokalypsy čuměli, jak tele na nový vrata.

    A proč to všechno? Pokud je někde největší koncentrace renezančního umění, je to právě zde. Kdo má k dispozici 2 dny ve Florencii doporučuji ještě zajít do Galerie Akademie s originálem sochy Davida.

    Jsou zde zastoupeny obrazy všech stěžejních jmen malířství 15.-16. století. DaVinci, Coreggio, Lotto, Verrocchio Raffaello, Botticeli, Titian,Michelangelo,  a z baroka Caravaggio nebo Artemisia Gentileschi, zastoupeni jsou Rembrandt, Rubens,

    Prohlídka zabere od 1 – 3 hodin pokud chcete projít a prohlédnout opravdu vše.

    Mezi nejznámější obrazy, které viděli i ti uměním nepolíbeni ať už jakoukoli formou, jsou zde :

    Titian : Venuše – obraz na který navazuje celá plejáda podobných či stejných obrazů, mimo jiné i Venuše od Maneta

    Botticeli – Zrození Venuše – opravdová podívaná o rozměrech 172×278 cm , tempera na plátně , za pozornost stojí i opodál visící Jaro – je na něm vyobrazeno 140 druhů květin.

    DaVinci – prvotní malířský počin na obraze z dílny svého mistra. Zvěstování, a nedokončený Adoration of the Magi San Donato in Scopeto.

    Raffaello – autoportrét

    Carravaggio – Bacchus, Medusa

    Artemisia – Judita a Holofernus

    Odkaz na stránky galerie zde.

    [vc_gallery type=“image_grid“ images=“5779,5780,5781,5782,5783,5784,5785,5786,5787,5788,5789,5790,5791,5792,5793,5794,5795,5796,5797,5798″]

  • Portrét v Čechách

    Přináším další z vymetených výstav. Výstavu není nutno příliš představovat. Jistě si lze najít jinde lepší popis než bych dovedl sepsat a proto sepíšu své dojmy. Na výstavu jsem se chystal/nechystal až jsem pod stromečkem obdržel lístky. Ve vhodný víkendový den se šlo na výstavu. Drobné upozornění – Přišli jsme na výstavu, u kasy stáli lidé, šli jsme rovnou do šatny. Z šatny jsme šli rovnou do sálu nikým nekontrolováni, žádné předkládání lístků – rozumějte důchodkyně, které to mají na starost, mají důležitější práci, tím nechci pomlouvat, co krok/kout to kamera. S upozorněním, že na výstavě smí být pouze omezený počet lidí se to mělo nápodobně. Ne, že by mě to vadilo, jen k zamyšlení. I když prostorově to není nic pro tlačenice a 2 lidé u obrazu už začíná být hodně. Na konci výstavy jsem si zakoupil za sto korun knihu o výstavě, opět žádné markování, žádný lístek, žádné EET. Tak když člověk přežije, toto všechno co degraduje důstojnost akce na pouťovou atrakci už se může jen kochat.

    A ke kochání je toho opravdu mnoho. Musím napsat, že moderna 20. století není pro mě a tak zhruba pětinu výstavy jsem vypustil. Mým absolutním favoritem výstavy je obraz který je až na konci a to z nynějších malířů – „Polský patriot“. Což mě vedlo k zamyšlení, jestli taky někdo nepořádá výstavy našich profesionálních moderních malířů, něco jako Salón. Na něco takového bych určitě šel.

    [vc_row][vc_column][vc_gallery type=“image_grid“ images=“5757,5755,5754,5753,5752,5749,5748,5747,5756,5744,5743,5742,5741,5740,5739,5738,5737,5736,5735,5734,5733,5732,5746,5751,5745,5750″][/vc_column][/vc_row]

     

     

     

  • Galerie Bari

    Přináším další z galerijních úlovků. Tentokráte z jihu Itálie, z Bari. Galerie se nachází na jednom patře avšak není nijak malá a prohlídka zabere minimálně hodinu. Dobrou polovinu obrazů tvoří místní malíři z posledních dvou století. Ty jsou pak doplněny o sakrální malby obřích rozměrů. Je zde také průřez různými vlivy od renezance, caravagismus, impressionismus, realismus.

    odkaz na galerii: zde

    [vc_column][vc_gallery type=“image_grid“ images=“5701,5702,5703,5704,5705,5706,5716,5715,5714,5713,5712,5711,5710,5709,5708,5707,5717,5718,5719,5720,5721,5722,5723,5724,5725,5726″][/vc_column][/vc_row]

  • Muzeum Angres

    Přináším další galerijní úlovek v podobě návštěvy muzea v Angres (místní vyslovují „Anžou“). Pro ty kteří netuší, kde se Angers nachází, tak jako já, když jsem tam jel, je to ve Francii. Dáte se letecky na letiště Charlese de Gaulla v Paříži a tam přesednete na TGV do Angres. Tak asi tak nějak to bylo.

    Město disponuje krásným historickým centrem, spoustou uliček a krámků, kaváren, zkrátka Francie a její život jak si ho představujeme.

    Návštěva muzea je pro mě trvalou vzpomínkou na celé město. Svoji návštěvu jsem zaznamenával mobilem, tudíž fotky opravdu jen ilustrační. I tak se uvnitř nachází mnoho známých jmen především impresionisté a další francouzští malíři.

    [vc_row][vc_column][edgtf_image_gallery type=“masonry“ enable_image_shadow=“no“ image_behavior=“lightbox“ number_of_columns=“four“ space_between_items=“tiny“ images=“5493,5442,5444,5445,5446,5447,5448,5449,5450,5451,5452,5453,5454,5455,5456,5457,5458,5459,5460,5461,5462,5463,5464,5465,5466,5467,5468,5469,5470,5471,5472,5473,5474,5475,5476,5477,5478,5479,5480,5481,5482,5483,5484,5485″ image_size=“600×500″][/vc_column][/vc_row]

  • 100 let česko-slovenské koruny

    1. února – 28. dubna 2019

    Výstavu jsem navštívil v malebném zimním počasí, kdy i Praha nevídaně zapadala sněhem. Vstupu císařské konírny vévodí expozice tří korunovačních korun v čele s korunou Karla IV. Ihned za průčelní stěnou sálu visí portrét Aloise Rašína, který zde dohlíží na návštěvníky. Při vstupu se pak lze pokochat cihlami ryzího zlata. Na straně východu pak zlatými platidly minulosti z různých oblastí Evropy. Za nejhodnotnější exponáty výstavy z pohledu malířského hodnotím samotné návrhy bankovek od mnoha velkých uměleckých jmen: Alfons Mucha, Max Švabinský, Cyril Bouda, Karel Svolinský, Albín Brunovský nebo Oldřich Kulhánek.

    Vrcholem výstavy je 130 kilo vážící zlatá mince v hodnotě 100 milionů. V jejím okolí pak jsou představeny osobnosti českého mincovnictví a medailerství, jejichž práci můžeme obdivovat i ve vlastní peněžence. Nejaktuálnější expozicí jsou současné bankovky všech hodnot a emisí s originály návrhů 200 a 2000 korunové bankovky od Oldřicha Kulhánka, které pocházejí z roku 1992 a oproti nynějším ještě nesou československé znaky.

    [vc_row][vc_column][edgtf_image_gallery type=“masonry“ enable_image_shadow=“no“ image_behavior=“lightbox“ number_of_columns=“four“ space_between_items=“tiny“ images=“4757,4815,4840,4841,4839,4838,4837,4758,4836,4835,4834,4826,4833,4832,4831,4830,4829,4828,4827,4825,4824,4823,4822,4821,4820,4819,4818,4817,4814,4816,4813,4812,4811,4810,4809,4808,4807,4806,4805,4804,4803,4802,4801,4800,4799,4798,4797,4796,4795,4794,4792,4793,4791,4790,4789,4788,4787,4786,4785,4784,4783,4782,4781,4780,4779,4778,4777,4776,4775,4774,4773,4772,4771,4770,4769,4768,4767,4766,4765,4764,4763,4762,4761,4760,4759,4756,4755″ image_size=“full“][/vc_column][/vc_row]

  • Tož to kupte!

     

    Výstavu jsem navštívil poslední den v neděli 9.12.2018 v dopoledních hodinách. Na výstavě bylo minimum lidí a prohlídka zabrala něco okolo hodiny.

    Výstava měla být ojedinělá tím, že sbírka pražského hradu měla být takto vystavená poprvé. Tyto obrazy jinak uvidíte pouze při návštěvě prostor pražského hradu nebo na nějaké příští výstavě.

    [vc_row][vc_column]

    Pokud se Vám jakýkoli obraz z této výstavy zalíbil natolik, že byste měli doma rádi jeho malovanou kopii, neváhejte mi napsat.

    [/vc_column][/vc_row]

    [vc_row][vc_column][edgtf_image_gallery type="masonry" enable_image_shadow="no" image_behavior="lightbox" number_of_columns="five" space_between_items="tiny" images="5018,5017,5016,5015,5014,5013,5012,5011,5010,5009,5008,5007,5006,5005,5004,5003,5002,5001,5000,4999,4998,4997,4996,4995,4994,4993,4992,4991,4990,4989,4988,4987,4986,4985,4984,4983,4982,4981,4980,4979,4978,4977,4976,4975,4974,4973,4972,4971,4970,4969,4968,4967,4966,4965,4964,4963,4962,4961,4960,4959,4958,4957,4956,4955,4954,4953,4952,4951,4950" image_size="full"][/vc_column][/vc_row]
    [vc_row full_width="stretch_row" equal_height="yes" content_placement="middle" parallax="content-moving" parallax_image="3347" parallax_speed_bg="2.1" css=".vc_custom_1547721665213{padding-top: 15px !important;padding-bottom: 35px !important;}"][vc_column][edgtf_elements_holder holder_full_height="no" number_of_columns="one-column" switch_to_one_column="" alignment_one_column=""][edgtf_elements_holder_item][edgtf_call_to_action layout="normal" button_text="Více" button_type="solid" button_size="" button_color="#ffffff" button_hover_color="#dd3333" button_background_color="#dd3333" button_border_color="#dd3333" button_hover_border_color="#ffffff" button_hover_background_color="#ffffff" button_link="http://portretytajsl.cz/poptavka/%22]

    Mám zájem o namalování obrazu

    [/edgtf_call_to_action][/edgtf_elements_holder_item][/edgtf_elements_holder][/vc_column][/vc_row]

  • Národní muzeum Poznaň

    Ať už cíleně či náhodou se vždy ocitnu v pro mě absolutně neznámém městě. A protože maluju, první budova, po které se ohlížím je vždy galerie nebo muzeum. Tentokráte jsem měl tu čest se nacházet v polské Poznani a při té příležitosti jsem navštívil místní Muzeum narodowe.

    Moje polština začíná a končí na pozdravu dzień dobry a pak plynule pokračuji anglicky. Při sebelepším přesvědčení na mě koukli přinejmenším, jestli to tu nechci obsadit. Zkrátka jako na vola. Sice rozuměli, ale odpovídali polsky. Po tom co se rukama nohama domluvíte, vysolíte 12 polkých zlotých. Zkrátím to… v polsku v hotovosti zaplatíte pouze polskou měnou a výrazně nedoporučuji vybírat z bankomatů, ale měnit si peníze dopředu.

    Uvnitř galerie projdete polským uměním posledních dvou století, což lze stěží vidět někde jinde. Ve starém umění je zde pár známých obrazů, které za to stojí. Celkově je Poznaň pěkné město s bohatou historií a pokud máte cestu skrz, je dobré se zastavit.

    [vc_row][vc_column][edgtf_image_gallery type=“masonry“ enable_image_shadow=“no“ image_behavior=“lightbox“ number_of_columns=“four“ space_between_items=“tiny“ images=“5062,5061,5060,5059,5058,5057,5056,5055,5054,5053,5052,5051,5050,5049,5048,5047,5046,5045,5044,5043,5042,5041,5040,5039,5038,5037,5036,5035,5034,5033,5032,5031,5030,5029″ image_size=“full“][/vc_column][/vc_row]

  • Národní Galerie Londýn

    Náhoda tomu chtěla, že se semlela cesta do Londýna a tak jsem samozřejmě nemohl opomenout návštěvu Národní galerie na Trafalgarském náměstí. Jako státní instituce je se vstupem zdarma velmi vyhledávaným cílem většiny turistů avšak návaly jako v Louveru se nekonaly. U vchodu jako ve většině památek se setkáte s bezpečnostními turnikety, což může být napoprvé celkem šok, ale když vás šacují pomalu všude kam vejdete, rychle se zvykne.

    V National Gallery of London se nachází ty největší bomby nejen Britského malířství. Jsou zde k vidění mnohá díla snad všech stěžejních osobností historie Malířství. Jsou ze samostatné sály francouzských  impresionistů, holandského a italského malířství a spousty dalších. Stěžejní jsou však díla anglických malířů, která se jinde příliš vidět nedají jako Constable, Turner.

    Cesty za uměním podnikám jak pro potěchu svou, tak i všech kteří by chtěli mít doma nějaký krásný obraz a proto budete-li chtít jakýkoli obraz, který se vám zalíbí, namalovat, neváhejte mě kontaktovat.

    [vc_row][vc_column][edgtf_image_gallery type="masonry" enable_image_shadow="no" image_behavior="lightbox" number_of_columns="four" space_between_items="tiny" images="4844,4845,4846,4847,4848,4849,4850,4851,4852,4853,4854,4855,4856,4857,4858,4859,4860,4861,4862,4863,4864,4865,4866,4867,4868,4869,4870,4871,4872,4873,4874,4875,4876,4877,4878,4879,4880,4881,4882,4883,4884,4885,4886,4887,4888,4889,4890,4891,4892,4893,4894,4895,4896,4897,4898,4899,4900,4901,4902,4903,4904,4905,4906,4907,4908,4909,4910,4911,4912,4913,4914,4915,4916,4917,4918,4919,4920,4921,4922,4923,4924,4925,4926,4927,4928,4929,4930,4931,4932,4933,4934,4935,4936,4937,4938,4939,4940,4941,4942,4943,4944,4945,4946,4947" image_size="600×400"][/vc_column][/vc_row]

    [vc_row full_width="stretch_row" equal_height="yes" content_placement="middle" parallax="content-moving" parallax_image="5073" parallax_speed_bg="2.1" css=".vc_custom_1547721665213{padding-top: 15px !important;padding-bottom: 35px !important;}"][vc_column][edgtf_elements_holder holder_full_height="no" number_of_columns="one-column" switch_to_one_column="" alignment_one_column=""][edgtf_elements_holder_item][edgtf_call_to_action layout="normal" button_text="Více" button_type="solid" button_size="" button_color="#ffffff" button_hover_color="#dd3333" button_background_color="#dd3333" button_border_color="#dd3333" button_hover_border_color="#ffffff" button_hover_background_color="#ffffff" button_link="http://portretytajsl.cz/poptavka/%22]

    Mám zájem o namalování obrazu

    [/edgtf_call_to_action][/edgtf_elements_holder_item][/edgtf_elements_holder][/vc_column][/vc_row]

  • Filmy pro nadšence umění

    [vc_row][vc_column width=“2/3″]

    Pro fandy umění a malířství  přináším i za vašeho přispění více než 5 desítek filmů s tématikou umění, malířství. Najdete zde životopisné, dokumentární, krimi i oblíbené televizní série. Většinu z nich jsem sám shlédl, ale popisovat se mi je nechce, proto předkládám pouze seznam. Každý film je odkazem na csfd. Pokud znáte nějaké další filmy o umění, dejte vědět v komentech.

    (Pokračování textu…)